občas se ztratím uprostřed věty

    a nevím

co jsem chtěl říct

pak cítím jak mě sledují

vysoké sovětské domy

s černými anténami

něčí holka má narozeniny

a já stojím tak daleko od všeho

    co bych chtěl

a nemůžu si vzpomenout

na neprozkoumané části už není čas

co nemá být zapomenuto?

a co nemá být objeveno?

roztřídíme

uložíme

a nevracíme se

neboť vždy je něco vpředu

a možná že právě ta rána

          kterou se bojíme dostat

                dává tomu všemu smysl