Závěr snad až příliš mířící někam k obecným pojmům (čas, touha, skutečnost). Začátek sliboval poněkud více, ale i tak dávám tip.

Tady mě přijde jakási nesourodost mezi prvními pěti verši a zbytkem. První část mluví o večeru, který je obecný, čas mezi dnem a nocí, tedy o jakémsi fyzikálním pojmu. Najednou to jde do osobní roviny, co jsme zač (asi my lidé). Jasně že n tom není nic špatně, dokonce je to běžné, že nějaká část evokuje příměr z jiné oblasti. Vlastně tady popisuji to, že jsem naletěl :-) a předpokládal pokračování. A netrefil se.