Citadela
v jídelním voze
čas jako souboj
železa s krajinou
při dýchavičných kilometrech
kukuřičných nocí
jsem dočetl citadelu
a je to jako vydechnout písek
mezi stoly
které s posledními slovy
zůstaly ohnuté
jako hřbety slunečnic
před svítáním
tak je mi líto
že mi není víc líto