Děkuji moc tipujícím a omlouvám se za překlik-vlastňák. Budu ráda za komentáře, byť je téma dost tíživé. Uvítám radu. Cítím, že by se do básně hodil ještě dovětek.

Mi naskočilo, každá odkvétající pampeliška mi připomíná víítr za rohem sokolovny. Někdy ležím na břichu a fotím je. Když je po dešti. Když fouká. Pak vykvetou....

Je příjemně nostalgická a dobře asociativní, pro mě taky příjemně.

Podle mě také sedne každé slovo.