Knedlík

Před 2 lety

Julii Kručak

To, čemu nerozumíme, bolí jinak.
Je to jen představa,
pořádně nafouklá, před prasknutím, pnutí,
zoufalé úsilí vžít se.

A mezitím vlastně nežijeme.

Kolik týdnů ti vězí v hrdle knedlík,
rozpíná se, naplňuje tě.

Tíživý kámen. Tíseň.

A přitom nejsi tím,
koho nespočetněkrát vzbudila
uprostřed noci střelba,
kdo se skutečně chvěl strachy
o střechu nad hlavou,
o samotné bytí.

Není nutné říkat něco navíc.

Jen být vděčný,
že spolu obědváme guláš s knedlíkem.

0
SantiE Před 2 lety Díky. S Julií jsem se setkala osobně v Brně, její verše jsme scénicky zpracovali v hudebně-poetickém pásmu s divadlem Agadir, byl to intenzivní zážitek.
SantiE Před 2 lety Děkuji..
SantiE Před rokem Gora: Zpětně vnímám, jak to slůvko drhne, ale nevím, jak editovat.
D Danny Před 2 lety To, čemu nerozumíme, bolí jinak.
A Alegna (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
E Evženie Brambůrková (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
a a2a2a Před rokem Napsala jsi to hned v prvním verši ...bolí jinak... a je to znát. Je znát ta neproniknutelná zeď, která dává jen tušit a jen prostor pro snahu o empatii, velmi sympatickou a potřebnou. A v té je pro mne nejmilejší přednost této básně.
E Evženie Brambůrková (pismak.cz) Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
Gora Před 2 lety Výstižné, zaujalo. Možná slovo akorát - nahradit, vynechat? /jen osobní pohled.../
Radovan Jiří Voříšek Před 2 lety díky dílu jsem se o ní dozvěděl, dík
Gora Před rokem Už jsi na to nejspíš přišla, slovo, o něž šlo, tu nevidím...
atkij Před 2 lety Trefná analogie a uchopení... Od této ukrajinské autorky jsem četla několik výborných textů...