Můj děda se v básni prolíná s mým otcem, který je dědou mých dětí. Pro mě náhodou roky 2016 a 2017 byly poeticky produktivní, tak teď, když je to slabší, mám co vytahovat.

Děkuji za reakce.

Pavle, moc díky za reakci! V básnickém dědovi se prolíná můj dědeček (který zemřel v mých šesti letech, ale povídání o jelínkovi si matně vybavuju) i můj otec/děda mých dětí, se kterým jsme my s bráchou v dětském věku chodili na výpravy do lesa, na houby, na byliny na čaj, na kopřivy do "míšení" pro králíky... ona řezačka tehdy pro nás/respektive zpětně pro mě v básni symbolizuje magický přístroj, časostroj do dětství.

Nápadité slovní hříčky a metafory a vedle nich jako kontrast uměřené vyjadřování jsou (kromě osobitého příběhu v minibásni) tvým poznávacím znamením...

Za mě velmi dobré...

Při čtení mě napadalo, zda jsi měla na mysli svého otce nebo dědu... díky za vysvětlení.

ľudské a nielen to

sručně - to je na výběr

že by?

to jsme si dnes pěkně zasmečovali, nejsme žádní měkejši

a zapojovali se,

koukám, že seš taky noční pták

co ty vlastně děláš, čím se živíš?

rok 2016 byl drsnej, deprese a zapomění

možná je to nemístná otázka, možníá se nechceš odhalovat takto vežejně

tak to máme stejný, akorát teď piju whisky - Arran, mám slabost na Skotsko

Tak takové básničky se sypou z rukávu. První sloka nepřirozené metafory.

Krásný text. Sem tam by se dalo ubrat adjektivum. Však ráda se k němu vracím, stejně tak podzimu, který mám zvláštním způsobem ráda.