Bez

SantiE

Před 4 lety

Miniatury poetické

Mysteriózní

...upravená báseň ze soutěže Báseň roku 2020/II.

trháme květenství černého bezu
do červených plastových košů

do textilních tašek

otec podává větve hráběmi

schyluje se k dešti

matka plní sladký sirup

do vinných lahví s povoskovanými hrdly

dokud jsme děti

dnes prší

náhle cítím

vůni sušených bylin

z neohoblovaných prken z půdy

otce sužuje diabetes

a bere warfarin

Komentáře

0
SantiE Před 4 lety Bezová vůně se letos line i po sídlišti/staveništi, ač jsem měla obavy, že město plevelným keřům nepřeje. Zbožňuji ji. Děkuji za ocenění básně.
E Evženie Brambůrková (pismak.cz) Před 4 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
E Evženie Brambůrková (pismak.cz) Před 4 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
SantiE Před 4 lety Děkuji všem! Obzvlášť atkij a Philogyny. Pocit básně jsem rok přenášela v sobě. Souhlasím s tebou, Jitko, že ten závěr by potřeboval zaoblit, doříct ještě jinak. A Phil...nebyl to plán, oproti warfarinu ne odraz skutečnosti, ale zpětně jsem si také uvědomila, že máma se z básně vytratila... Budu o tom přemýšlet, a snad příští sezónu bezu na to kápnu.
SantiE Před 4 lety Z květů? Pošli recept.
P PavelK (pismak.cz) Před 4 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
E Evženie Brambůrková (pismak.cz) Před 4 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
Litarts Před 4 lety Až příliš prostinké, popisné a neumělé. Ale vše má pro někoho nějakou svoji vůni.
H Helen Zaurak (pismak.cz) Před 4 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
Gora Před 4 lety Báseň se mi líbila již v soutěži, poslední dvojverší mi utkvělo a občas se vynořilo v paměti. Už podle toho je životaschopná...
Radovan Jiří Voříšek Před 4 lety kus i mého dětství (až na cukrovku otce a ten lék)
Philogyny Před 4 lety O mámě se nemluví. Bolí.
atkij Před 4 lety Hezká retrospekce, některé děje přejímáme do svých rodin, něco zůstane jen ve vzpomínkách. Přesto cítíme, vidíme tak živě. Nemůžu si jen pomoct (a už zas mizím) Ale poslední verš nedokážu usadit. Chápu - tvrdá realita. Ještě bych cítila snad jeden jediný veršík, který cyklus uzavře...