Díky za čeření vrstevnic. Jistě, to se stává, že z aktuální emoce se píše snadno. A po čase původně zaznamenaný reliéf neodpovídá realitě/čtenáři v jiném rozpoložení nepřipadá věrohodný.

Dost souzním s kritikou Gory a souhlasím, že tápání k životu patří  :-)

Ovšem, snažila jsem se a zpucunk i po roce a půl přijímám. Ale stále tu jsme v prostoru amatérské tvorby. A primárně se nesoustředím na sterilní robo-čtenáře.

fajn napísane. páčilo sa *

Děkuji. Báseň vyvěrá z reality mé ženské/mateřské zkušenosti dodatečného studentského života, tápání k tomu patří :-)

Hutná miniatura kloubí více rovin - mateřství, roční období, emoce, nepostrádá dynamiku... začátek a vše až k poslední strofě /podle mne/ skvělé, poslední jako by trochu tápala ve výrazu...

Mám ráda tvoji ženskou poezii, vyrůstající z reality denního života.

doslova nahuštěno tématy, obsahem, ... prostě povedenou poezií, která si říká po prozkoumání

souhlas s Gorou, úsměv nad mistrem Litartsem

Já to už někde četla, když se mi něco líbí, tak si pamatuju...ale nemůžu si vzpomenout, kde...

Proto cílem uměleckého záznamu je emotivní a myšlenkové zobecnění obsahu.

Tato mě vcelku minula. Navíc druhá a poslední strofa mi připadá jako docela klišé.

Pokud jste tím sterilním robo-čtenářem myslela mě, tak jste se trefila právě do opaku. Jsme tu v prostoru amatérské tvorby, ale mnohému zde jistě jde i to, psát básně na vyšší úrovni. K tomu ta soutěživost směřuje.

Myšlenkové mapy mělké, popisně banální; závěr vyznívá, vzhledem k předchozímu obsahu, naivně. Navíc takové psaní je velmi snadné, laciné.