Podejme si, milá, ruce!
Podejme si, milá, ruce,
pohleďme si do očí,
pak se obejměme prudce,
svět se s námi zatočí.
Sladkých polibků si dáme
jedním slovem bezpočet,
touhu ve svém srdci máme,
k sobě zahoříme hned.
Půjdem žitím ruku v ruce,
budeme se usmívat,
láskou vzplanou naše srdce,
dětem též ji chceme dát!
Než přijde ta tetka s kosou,
šťastný život chceme žít,
dráždit hada nohou bosou
nikdy nebude náš hit...
A proč by mne to, Sváťo, nemělo bavit?! :-)
Navíc tohle byla rychlovka do soutěže na Libres, právě na téma: "Podejme si ruce!"
Objevil jsem na poslední chvíli, že tam je soutěž. Poslední den, dvě hoďky před uzávěrkou jsem začal něco vymýšlet a stihl to odeslat. Předchozí soutěž jsem dokonce jako vítěz předminulé vymýšlel téma a sám se o den sekl a nestihl to! Pořád ještě rád vymýšlím, veršuji a kombinuji, když je čas i nálada. Ale už je toho času méně, jsem tupl dědeček a užívám si chvilek, které mi s vlastními syny občas unikaly, protože jsem byl v nonstop turnusu a ještě měl vedlejšku, kdy jsme něco předělávali s montážkou. A k tomu jsme se starali o babi...