Není všechno paráda, co píšu
Tak jsem zase kdesi jinde svůj soutěžní textík dal, než mi Músa dala kvinde, na téma PROKLETÍ psal...
netrumfnu vždy Janu, Petru, Míšu,
Kousek střívka mám snad po tátovi,
krásně kreslil, k stáru básně psal,
a když už si teď jen v urně hoví,
Pro něžné pohlaví slabost mívám,
rád se směji, veršuji a zpívám,
také humor rád mám v básni své...
Trpělivost jsem si vypěstoval,
rozpaky jsem za svůj úsměv schoval,
s mračením si na mne nepŕijdeš.
Dávno vím, že řešit cenu nemá,
občas v básni je i bolest němá,
I když duše uvnitř smutkem sténá,
než když do her svých vás přiberou,
přízeň tu, jíž člověk si tak cení,
splatit lze jen láskou upřímnou.
Ano, to by se dalo, mravenečku! Však jsem si taky pro inspiraci pouštěl a zpíval Karla Zicha, ko krétně i "Není všechno patáfa, co hrajem..." :-D