Chambre separée
Objednám chambre separée,
kde s tebou sám jen mohu být,
dva šálky kávy voňavé,
bláznivá chuť tě políbit!
K sobě tě něžně přitáhnu,
srdce tvé ještě netuší,
že čeho chci, i dosáhnu,
zlíbám rty s chutí moruší.
Já vím, jen klamné zdání mám,
že nyní dobyvatel jsem,
lovenou zvěří jsem já sám,
ty sklízíš plodů svých teď žeň.
Jsi tu nejžádoucnější z žen,
já svodům tvým podlehnu rád,
plamínky vášně zažeh jsem,
sám teď v nich dlouho chci se hřát...
Komentáře
Tohle mě fakt bavilo.
Hlavně ta pasáž o dobyvateli a lovené zvěři - to fakt SEDÍ... :)
No a závěr - zažeh jsi plaínky v nichž se chceš hřát - tak to je PARÁDA!!!
Jen mě napadá - Pozor, oheň je dobrý přítel, ale zlý pán... :) |
Tak to se moc omlouvám, Rhodésie. Vzpomínám, že už jsme se o tvém nicku bavili. Jen jsem si to zase popletl, což se dá vysvětli jednak tím ženským rodem, jednak složením zbytku čtenářek, které zřejmě přilákal název. Věřím, že rády zabloudí i na moji novou stránku, kde opět titulek cílí spíše na ně. Obě dílka mají společné to, že vlastně vznikla jako komentíky, aby potěšila či pobavila stejnou autorku z Hané, co jinde projevuje romantické touhy a mívá tam dlouhé zástupy čtenářů...;-) |
L Lili. (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Andreina (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Vida, nejsem sám, kdo pamatuje moruši u nás, Goro! Bohužel, ty keře v parku vymýtili...:-) |
Andrejko, listy moruše jsem nežvýkal. Ale jako kluk jsem ochutnal plody. V blízkém parku rostl v houští keř moruše. :-D |
Jem drobná korekce - Nejsem milá, ale milý. Při tomhle mém nešťastném nicku se ale takhle plete každý... :) |
Listy moruše, Andreino, asi nic moc, ale plody jsou lahodné, my jednu měli u dědy a babičky na dvoře. Donesl a zasadil ji po první světové pradědeček, šel jako vysloužilý voják pěšky domů z Itálie, kde rostly... |
Děkuji, milá Rhodésie, za tvé varování. Shořím-li, povstanu zas jak bájný Fénix ze svého popela. ;-)