Člověk si má vychutnat to, co má...
Již slunce mění kapky rosy
v páry, co k nebi stoupají,
naslouchám tiše písni kosí,
zas veršuji si potají...
Mládí prchlo zadními vrátky,
hlava má stříbrem rozkvétá,
tytam jsou i milostné zmatky,
stává se ze mne poeta...
Vychutnávám si chvíle žití,
co kdyby byly poslední?
Hvězdičky na obloze svítí,
duše o krásách světa sní...
Komentáře
Diano, dík! Zase jsem si jen přemýšlel, hrál a naslouchal, co mi z vesmíru přijde... |
Benetko, já tu jen naznačil svoji určitou filozofii, že člověk se nemá trápit tím, že něco jednou skončí, ale užívat si toho, co zrovna má... |
Taktedy Tedy Taková: Ber to jako takové rozjímání, k jakému člověk mívá za určité konstelace sklon. Pár veršíků vzniklo ráno, pak jsem si pro změnu užil rojeníčka a večer zase při pohledu na jasné hvězdné nebe trochu filozofoval... |
D Diana (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Delfínku: Víš jaké je jedno sprotonárodní české poříkadlo? KDYBY BYLY V ŘITI RYBY NEBYLO BY RYBNÍKŮ. A vo vo votom to je. Na KDYBY se prostě nehraje! ;) |
t taktedy (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
P Poeteroristka (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Kdyby člověk to, co ví teď, pochopil už dříve, mohl ten život prožít poněkud jinak, Markétko...