Děkuji, Diano! No, Jarmilka si myslí, že ten předposlední verš je moc sugestivní a někdo se sklony k sebedestrukci a krajním řešením by to mohl vzít doslova...:-)

... a až meč vřava unaví,

(zvadne jak v zimě list),

až věk nás o vášeň připraví -

- tak si zas budem číst!

Na mne popravdě moc dlouhé. Ale to mám i u jiných autorů že ztrácím pozornost a i nit příběhu. Nicméně i tak jsem se v tom jakožto věčný romantik našel... ;)

Ber to, Benetko, jako odraz jistého druhu romantického rozjímání, kdy se člověk nechá unášet svými představami. To nějakou chvilku trvá, představy se jaksi samy řadí do prožitkových veršů a neodbudeš to krátkým vtipným bonmotem...:-D

Je to moc krásný úlet. Ale prosím, na konci bych vynechala "smrt nebo vítězství" a nahradila bych to čímkoli fádním. Poslední věta "čin předčí plané řeči" je silná a "smrt nebo vítězství" ji zabíjí. A hlavně to "smrt nebo vítězství" by neměl číst někdo labilní, nikdy nevíš, co to udělá. Ani se mně to nelíbí, vyhodila bych to. JInak zbytek básně je krásný.

Tím jsem si taky jist! ;-)

Díky za veršované shrnutí a náhled do budoucna. Což pro tebe vzhledem k tvým věšteckým schopnostem byla jistě brnkačka!

Blahopřeji k odpoutání a pozdravuji Hérakla. Orla je mi trochu líto, protože ten si své vytrpěl už zaživa: každý den jen játra! ;-)

(Vím o čem mluvím, kdysi jsem na vepřových přežíval! Dnes o ně nezavadím, i když mi chutnala. Přejedl jsem se jich a i ona podražila, stejně jako brambory, nejoblíbenější příloha k nim!) :-)

Tak pilně dál nos prstýnek,

ze skály blýskej kamínek,

těž z nabyté své moudrosti

a neodporuji vrchnosti!