Řeka se líně klikatí,

aleje topolů

ani vichřice nesklátí,

stojí tu pospolu...

A den si oči utírá

zas do okenních skel,

hejno vran do snu krákorá

a zřím v něm i bříz běl.

Do dlaní zkouším zachytit

kouzlo uprchlých chvil,

bláhově šeptám: "Chci tě mít!"

než "je" se změní v "byl"...

Až naposled na kytaru

mi píseň zahrajou,

jenom ten kousek jantaru

zavoní vzpomínkou...