„Kdo je poslední?“ zeptá se Pavel, když vejde do šedivé čekárny s holými stěnami volajícími po přemalování.

„Co je to za otázku?“ opáčí pobaveně Irena.

„Jste snad nemocnej?“ přidá se Miloš, než jeho slabounký hlásek zanikne v přívalu dusivého kašle.

„Ne, to fakt nejsem,“ odtuší Pavel, zatímco usedá na zelenou židli.

„Co jste provedl? Vypadáte bledě…,“ chce vědět Irena.

„Já si pustil plyn.“

„Blbec!“ zaúpí Miloš. „Já chcípám na raka a páníček si pustí plyn. To mi moje stará hlava nebere.“

„Proč jste tu vy?“

„Já? Neotevřel se mi padák.“

„Vy jste vojačka nebo tak něco?“

„Vůbec ne,“ zasměje se Irena. „Ten seskok jsem dostala k narozeninám. To jsem ještě netušila, že budou moje poslední. Ale já ještě umřít nechci!“

Pavel si všimne, že Irena má vlasy od krve, že jí z červeného ruksaku, o který se opírá, trčí březová větvička, že je celá od bahna a chybí jí jedna bota.

„Já jo,“ vloží se do toho Miloš. „I to pitomý morfium na mě začíná bejt slabý.“

Pavel se rozhlédne po čekárně. Jeho pozornost upoutají troje šedivé dveře, které perfektně splývají se stěnami. „Které si vyberete?“ zeptá se tiše.

„Levé – podle boty, která mi zbyla.“

„Pro mě pravé,“ poprosí Miloš.

„Dobrá. Já se spokojím s prostředními.“

Miloš vytřeští oči. Leží na lůžku a stále je vydán na milost a nemilost všemožným hadičkám i nemocničnímu personálu.

Proč jsem byl vrácenej do života? Zrovna já, kterýmu se to svinstvo rozlezlo po celým těle? Zrovna já, kterej umřít chtěl?

Ve dveřích stojí jeho milovaná Věra a celá se klepe: „Jsem tak ráda, že ses mi vrátil.“

Když k němu přistoupí, z posledních sil ji obejme.

Irena se vzkříšení nedočkala. Její tělo leželo v lese dva dny, než ho objevil německý turista.

Pavel pokračoval šedivou chodbou, ne nepodobné té, kterou došel do čekárny. I když mu připadalo, že se prodlužuje s každým jeho krokem, vytrval. Věřil, že se na její konec dostane, i kdyby to mělo trvat celá léta. Jinak by to přece postrádalo smysl…

Když konečně narazí na dveře, dychtivě je rozrazí.

Vchází opět do čekárny. Vše je stejné: šedivé stěny, troje šedivé dveře. Jen jeho společníci chybí a zelená židle je tu jen jedna.

Bude si muset vybrat.