Tváře
Taška poskakuje po rozbité silnici. Zbývá poslední štace, Dvořákovi. Mají domek hned u hřbitova.
Minu prázdné parkoviště i prosklenou obřadní síň. V kapse nahmatám pamlsek, botičku z kůže. Je pro Bena, vlčáka, který mě vždy přivítá a pak fascinovaně pozoruje, jak jim strkám reklamní letáky do schránky.
„Beníku, kdepak jsi?“ zavolám a pro jistotu zahvízdám.
„Co tu vypiskuješ?“ zpraží mě pan Dvořák.
„K-de je Beník?“
Jeho pohled se zastaví u psí boudy: „Bude vevnitř.“
„Vevnitř? Tam přece nesmí.“
„Nechceš zajít dovnitř a pohladit si ho?“
„Moc rád.“
Pan Dvořák mi otevře branku. Teprve teď si všimnu, že je mnohem vyšší než dřív a že za uchem se mu táhne obří jizva.
Popostrčí mě k vchodovým dveřím. „Nenech ho čekat dlouho.“
Na pohovce sedí chlápek s kapucí přes hlavu, v ruce třímá skleničku. Když vejdu do obýváku, nasaje moji vůni. Já zas jeho puch, který mi vnikne do nosu a kroutí v něm jako šroubovákem.
Z kuchyně přichází paní Dvořáková.
Je nejmíň o hlavu menší. Nebo se mi to jen zdá?
„Co bys potřeboval, chlapečku?“
Hrkne ve mně. Vždycky mě oslovovala „Adame“. I její hlas zní jinak… Než stihnu odpovědět, udělá to za mě její muž: „Hledá Bertíka.“
„Beníka,“ opravím ho.
„O kom mluvíte?“ máchne rukou paní Dvořáková, až se jí rozhoupe píšťalka, kterou má pověšenou na krku. „Se domluvte.“
Druhou si drží tvář, aby jí nespadla.
„Už budu muset jít…“
„Kam bys chodil?!“
„Na záchod. Trefím sám.“
Marně lomcuju vchodovými dveřmi!
Vtom se ozve se řezavý tón píšťalky.
Do obýváku přichází kluk v mém věku s kšiltovkou vraženou do tváře. Paní Dvořáková mu tiskne do dlaně nůž. „Běž a vezmi si, co ti patří!“ ukazuje směrem ke mně.
Vběhnu na záchod, že vylezu oknem. Je však zatlučené fošnami.
Schody do sklepa beru po třech.
Zakopnu o černý pytel.
Vyvalí se z něj hlava člověka – nedokážu říct, jestli pana Dvořáka nebo jeho ženy, protože je bez tváře. Jsou tu ještě dva pytle. V jednom bude Beník.
Jestlipak potřebovali i jeho tvář? Každopádně odsuď musím vypadnout, než si nasadí tu moji.
Všimnu si okýnka u stropu.
Jen najít něco, na co si stoupnu…
Rozeběhnu se ven a vzrušeně nasaju čerstvý jarní vzduch. Chodidla mi přitom legračně pleskají o asfalt.
Jak opojné!
Řezavý tón píšťalky mě volá zpátky.
„Ráda tě vidím takhle živého,“ řekne maminka a pohladí mě po hlavě.
Jdu za ní do zahrady.
Strejda mi přes okno mává skleničkou od krve. Přes obličej má pořád kapuci.
„Bude mít jednou tvář i on?“ zeptám se. Tu svoji si pohladím, jako by šlo o nejdražší diamant.
„Jednou určitě,“ prohlásí maminka. „Potom tu bude bydlet s námi. A klidně bude moct i opustit dům, aniž by ho někdo poznal.“
„Co teta?“
Maminka ukáže směrem k hřbitovu: „Dorazí, až se setmí.“
Komentáře
Moc děkuju všem! Ad Gora a lawenderr a další: Ano, šlo by to rozvinout. Souhlas. Stejně jako některé mé přechozí věci. Pomalu se ale chystám fakt napsat něco delšího... Ad Philogyny: Tobě děkuju i za naproto oprávněnou "kritiku". Nápad se kšiltovkou mě zaujal. Dám to tam. Jinak obecně vzato mi přijde, že horory jako takové občas nějaké ty "nelogičnosti" obsahují (i u mistrů oboru), je dost těžké šokovat, přijít s něčím originálním, třeba s dějovým twistem a zároveň, aby vše dávalo perfektní smys...l (JASNĚ - ten jejich kluk bude mít obličej Adama, ale jinou postavu, jsou podobně staří, Adama, ať už má jakékoliv zázemí, časem přestanou hledat...ale i ti "Zloději tváří" si nemůžou úplně vybírat, jít pro novou tvář třeba do supermarketu, berou, co je...) ...Určitě se o to ale musíme snažit. :-) |
K Kočkodan (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Je to tak, u knih zapojujeme svoji vlastní fantazii. Ze zfilmované knihy jsem byla většinou zklamaná. I když jsou taky vyjímky, že. Třeba Harry Potter. U Tolkiena byla na vážkách. Za chvilku chci jít les, mám zakázáno. Myslela, že Frýdu zlobí srdce, po mámě, ta zůstala někde v lese, ani ji nenašel. A jsou to ta záda. Tak zkrátím trasu. Vzala bych jí radost ze života. Dneska byl hrozný den. Ale nasmála se s pánem na hřbitově. Jdu psát žádost na hrob s Karlouškem... :o) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 2 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
E Evženie Brambůrková (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Když má jeden kapucu a je cítit něčím jiným, než člověk, tak by měl i ten druhý, co chce obličej. A mě napadlo, jak vystrčil hlavu z toho okénka ve stropu, to bylo popravčí místo, že. Svým způsobem gilotina. Co sis při psaní představoval ty? Mám tyhle ujetý povídky ráda. |
A Alegna (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Pořád přemýšlím, proč měl mít kluk, který přiběhl, obličej roznašeče letáků, kterého beztak každý z dědiny znal. A najednou by měl být syn Dvořákových, kterým ukradli identitu? A co jeho rodiče, budou se shánět. Jedině, že by byl sirotek... O obličeji "kluka" se nezmiňuješ. Adama zřejmě ničím nevystrašil. Toto mi tam chybí. Kdyby byl kluk neživý, proč neměl kapuci, jako strejda? Ten moh být možná upír, podle toho nasávání vzduchu a skleničky od krve... Povídka mě vtáhla, kdysi jsem na toto téma viděla film. A někdy mám dlouhé vedení, klidně přiznám... :o) |
d dadíková (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Pro Law Podle mě to moh trošku víc rozvinout. Ten film mi byl odporný, viděla jenom kousek. Ale stejně ráda četla, protože musela přemýšlet. Jinak za vteřinu nevím, co viděla. :o¨) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 2 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 2 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Obdiv, Biskupe, tvé fantazii. Mohls tomu textu dát víc péče, zasloužil by si ji. Náznaky - dobré, ale téma /opět /na něco delšího. |
Biskupe, ano, mně šlo hlavně o souvislosti a sem-tam nedotaženost v nápadu, pečlivost a tak:-).V rozletu se píše dobře, jen "ty detaily" se už pak musejí vysedět. Na tom jsem třeba já pro nedostatek soustředění (času) v próze uvízla. A nevím, jestli dvě delší prózy vůbec někdy dopíšu, to jen jako zdvižený prstík:-). |
Krev a nože jsou atributy hororů, které patří k lidské tváři a tělu jako smrt ke kose a hřbitovu. Kečupové spektrum může ve čtenáři vyvolat strach, odpor, infarkt nebo chválu s tipem. To poslední dávám rád. |
law, ale jasně, bojí se nám tady u Biskupa parádně:-), je šikovný autor. Jen mi připadá, že je minipovídka napsaná tak nějak ve spěchu a že potenciál by mohl být lépe využitý. Nápady - takhle dobré se nerodí každý den. |
Gora: souhlas, na detaily je potřeba si opravdu vyšetřit čas. Navíc, autora povídky dost často napadnou až zpětně... Takže chce pročítat a pročítat s adekvátním časovým odstupem... Hned po napsání se může jevit vše růžově, po 2 týdnech ten samý text můžeme celý vymazat s tím, že je to kravina (vlastní zkušenost...)