Biskup z Bath a Wells

Před 4 měsíci

Povídky

3

10

6

Klekánice


„Povídám ti, pojď domů!“ křikne po mě babička Julinka.

Hlas se jí třese vztekem stejně jako ukazováček, kterým máchá z okna. Není vůbec jako babička Adélka, která mě vždycky volala s láskou.

„Můžeš jí klidně říkat babičko,“ nabádala mě mamka. „Víš, jsem moc ráda, že se děda znova oženil.“

Nepochopil jsem, co na ní děda vidí. Chodila ve starém oblečení, neupekla mu bábovku ani nezalila kafe, a když s ní chtěl jít do lesa na houby, vždycky jen zamračeně odsekla: „Les, to už pro mě není.“

Přitom děda sbírání hub miloval, pokaždé se vracel s plným košíkem a s úsměvem od ucha k uchu.

Jednou se však nevrátil.

Našel ho soused. Prý ležel s vytřeštěnýma očima v mechu a křečovitě svíral košík. „Byla tam zmije,“ vyprávěl ubrečené mamce, „myslím, že dědečka uštkla. Tak jsem ji vzal klackem po palici.“

„To snad není možné,“ vzlykala mamka, „přesně rok po svatbě!“

S dědou se přišla rozloučit celá dědina. Babička Julinka dorazila s obvazem kolem hlavy, samým rozčílením se praštila o futra.

„Jak to asi zvládá babička? Je chudák v domě sama…,“ spustila mamka u snídaně.

Mlčky jsem polkl špičku rohlíku. Jestli si mamka myslí, že za ní půjdu, tak se plete.

„Víš, říkali jsme si s tátou, jestli bys za ní nezašel?“

„Mami, já…“

„Nic neříkej.“ Mamka mě chytla za ruku. „Děda by si to tak přál.“

„Musím tam spát?“

„To záleží na tobě.“

„Povídám ti, pojď domů!“ zopakuje babička Julinka.

„Ještě chvíli, babičko,“ zaprosím.

Přidává se ke mně Lojza, sousedův syn, který v jedné ruce třímá klacek a v druhé autíčko. „Chceme si ještě hrát.“

„Jak myslíš!“ odsekne babička a zlostně zabouchne okno.

Hrajeme si na loupežníka a na četníka.

„Teď budu loupežníkem já,“ vyhrknu.

„Mě už to nebaví,“ prohlásí Lojza. „Šel bych si hrát do lesa.“

Šeří se. Opustit dvorek se mi nechce.

Doháním ho na mýtině. „Do lesa nejdu… Od té doby, co v něm uštkla zmije dědu, jsem tam nebyl,“ dodávám, aby si nemyslel, že jsem srab.

„A myslíš si, že to byla fakt zmije?“ zeptá se Lojza významně.

„Jak to myslíš?“

„No, povídá se všelicos. Všimnul sis někdy, že tvoje babička má oči jako had?“

„Kravina. A ona není žádná moje babička, protože…,“

Přeruší mě klekání. S Lojzou se po sobě vyděšeně podíváme.

Třetí klekání. Klekánice bude sbírat neposlušné děti!

Upalujeme ke stavením. U kostela se rozdělujeme, Lojza běží po silnici za rodiči, já k babičce Julince, protože bydlí nejblíž.

Ufuněně za sebou zavírám dveře, které zamykám na dva západy.

„Kde jsi, babičko?“

„Tady…,“ ozve se zpoza dveří.

Jak to, že je ještě venku, podivím se.

Když otevřu dveře, krve by se ve mně nedořezal.

Babička je v šatech, které jsou natržené a páchnou po krvi. Místo černých vlasů má klubko zmijí. Desítky žlutých očí si mě měří nenávistným pohledem.

Couvám, ale pouze narážím do zdi. Není kam utéct.

Blíží se ke mně, vychutnává si každou vteřinu.

„Prosím, ještě není úplná tma…,“ pokusím se smlouvat.

„Že není úplná?“ zasměje se křaplavým hlasem, až ve skříni poskočí hrnečky.

Její stín na mě dopadá čím dál víc.

„Já ti přece říkala, ať jdeš DOMŮ!“


Komentáře

Biskup z Bath a Wells

Před 4 měsíci

K3: Díky moc, myslím, že jsi to vystihnul. Více než nějaké cizí klekánice, byť by byla sebepříšernější, se určitě polekáme někoho blízkého, u koho bychom spíš hledali ochranu... souhlas, více než hektolitry krve nás vystraší něco skrytého, třeba to, co nevidíme, třeba to, co čekáme ze všeho nejméně...


Biskup z Bath a Wells

Před 4 měsíci

Janina: Díky, už opraveno. :-)


K3

Před 4 měsíci

Já si myslím, že ten rozsah je tak akorát. Je tam všechno co má být. Víc by bylo možná spíš na škodu.


Biskup z Bath a Wells

Před 4 měsíci

Gora: Díky, faktem je, že by to opět mohlo být delší, to bezesporu. Tohle jsem ale určitě plánoval krátké. Jsem rád, že si jako čtenářka narazila na ten plánovaný náznak a pak na ten zlom, po kterém už děj vzal rychlý spád...


K3

Před 3 měsíci

Ahoj, rád bych tuhle povídku nominoval do soutěže PM. Ale vím že tu máš povídky dvě, tak to nechám na tobě.


K3

Před 4 měsíci

Tohle je fakt dobré. Překvapilo to. Čekal jsem skutečnou klekánici, vždy nás jí strašili. A my z ní měli opravdu strach. Ale tohle je ještě horší. Přál jsem si, že se nakonec z babičky vykřesá něco hodně lidského... Nestalo se. Pro mě to je klasický horor, dost možná pojatý jako podobenství. V náznacích, s troškou krve, která však vydá za hektolitry.

Dobrého hororu tu je poskrovnu, takže všechna čest.


Evženie Brambůrková (pismak.cz)

Před 4 měsíci

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

8hanka

Před 4 měsíci

Zimomriavky...komentáre to vystihujú, tajomno straší viac ako množstvo krvi...skvele napísané, zbytočne nerozťahané...hoci horor nemusím, takýto ma "baví", naviac moj strach z hadov ..príjemné mrazenie v bezpečí domova...


Gora

Před 4 měsíci

Klekánice je dnes první dílko, které jsem tu četla, a je opravdu napínavé... solidní minihoror. Klidně bych jej více rozepsala, i když zároveň je fajn, jak děj začíná nenápadně, pak jen náznak "čehosi" - a atmosféra se zlomí a už má čtenář husí kůži...


Janina6

Před 4 měsíci

Krásný, jemně náznakový horor, to se mi líbí. Malá připomínka, bábovka se nevaří, ale peče.


An unhandled error has occurred. Reload 🗙

Připojení k serveru bylo přerušeno. Probíhá obnova připojení...

Připojení k serveru se zatím nepodařilo navázat... Zkusíme to znovu za s.

Připojení k serveru se nepodařilo navázat.
Zkontrolujte své internetové připojení a zkuste to znovu nebo načtěte celou stránku (F5).