…ve skutečnosti nic nebude jako dřív
ten věčnej panic mráz
tě svlíká z tuleně
a na tváře ti kreslí
maličký mrtvý sněhuláky
a lačně nasává vůni jara
ze živých rtů
tvaruje tě do slz
do malých pyramid
co si seškrábal z očí
aby se do nich uložil
vždyť sám sobě hostinou
byl už Ježíš pro své havrany
ve skutečnosti se
nic nebude opakovat
a nic nebude jako dřív
i když rozbiješ rty i sarkofágy
a vyskládáš je do sněhu
jako prosebnou mozaiku
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Láska. Mi předevčírem Frýda zakousla srnče. Pozvracela jsem se. Volalo o pomoc a já jsem k ničemu. Myslela si, je to za mnou. Je jí deset let. Po posledním porodu ochrnula. Půl roku se léčila, dělala pod sebe. Měla buněčné krvácení, měli jsme doma stěny postříkané od krve. Už nevyběhne lom a liščí doupě. Má zuby obroušené o všechny ty kosti. Jsou jako hostie. Ale pořád je to šelma a můj malý vrah. Spí na mojem polštáři. Miluju ji i když se zlobím. Miluju ji, protože je. |
Před 8 měsíci