poutník vlk

smutně zavyje na beránka

kterýho nemůže

nikdy ulovit

to věčný těžítko

na stole slunečního boha

je totiž vláčený vodítkem čar a kouzel

pořád dokola…

…brečí a škemrá

ale je to k ničemu

protože stvořitelé vložili uši

do úst svých dětí

i bratr les

co ho furt někde roznášej vlastní ruce

umírá touhou

někde spočinout

schoulený do sebe

čekaj a čekaj

až je smrt

spojí v celek

marně