město tě uvítá pugetem krys

které vylovilo z bot

pohřbených pod varhany kanálů

jedna krysa ti zasalutuje

než si vyrve poslední drát

i s tělem

naruší tak jednolitost smrti

která se neptá

jak jsi žil

(…)

lampy si nasazují kalhotky

a domy se češou jen tak ledabyle

– smočí palice ještě v mracích

ráno se dere ven

z děloh ulic

co by důkaz včerejší lásky

teď jsi jedním z nás

krysí atom dlažební kostka

to už podle libosti