teď jsi jedním z nás
město tě uvítá pugetem krys
které vylovilo z bot
pohřbených pod varhany kanálů
jedna krysa ti zasalutuje
než si vyrve poslední drát
i s tělem
naruší tak jednolitost smrti
která se neptá
jak jsi žil
(…)
lampy si nasazují kalhotky
a domy se češou jen tak ledabyle
– smočí palice ještě v mracích
ráno se dere ven
z děloh ulic
co by důkaz včerejší lásky
teď jsi jedním z nás
krysí atom dlažební kostka
to už podle libosti
Drsné, má však něco pro podumání...