Příští zastávka: „Dlouhá třída“

Zastavuju u ostrůvku, nechávám nastoupit pár důchodců a jednoho nezdvořáka v kšiltovce. Do práce sem se těšil. Tramvaje miluju už od mala, kdy sem s nima šoupal po koberci ještě v plínách.

Příští zastávka: „Čechův most“

Chci, aby Marie viděla, kam sem to dotáhnul. Nejlíp, aby se o mně psalo v novinách, poslal bych jí každej článek.

Slunce se vytahuje nad šedivou řeku, ta teče dál jak šílená a vůbec nezastavuje.

Příští zastávka: „Malostranská“

Čekám, než všichni nastoupěj. Z metra se jich valí celá lavina. Kdyby tušili, co se chystá, nejspíš by radši hodili zpátečku…

Příští zastávka: „Malostranské náměstí“

Mám plán. Vjedu do lidí na přechodu. Bude to hračka, dyť spousta lidí tam skáče pod kola skoro samo.

Stane se to hned na tom dalším, za Malostranským náměstím. Je totiž v zatáčce a je málo času se rozhlídnout.

Příští zastávka: „Hellichova“

Bouchnu do palubní desky, až prasknou nějaký tlačítka. Na přechodu nikdo nebyl.

Pouštím se tyče, vystupuju.

Už mám jinej plán. Půjdu vařit do televize. Vyhraju kuchařskou soutěž a stanu se slavným. Budu mít vlastní pořad, do kterýho si pozvu Marii.

Zrovna mi volá. S radostí jí hovor beru:

- Už sem vystoupil, maminko.

- Ne, už tam skoro sem. Ráno budu loupat cibuli, odpoledne nevím.

- Hned po praxích sednu do tramvaje. Zas budu řídit.