rozrážíš buclaté tváře města
koloběžkou pocitů
rozrážíš buclaté tváře města
které se krmí samy sebou
jako první syn boha
věční holubi kálejí
i na sochy mrtvol na nábřeží
uspokojeni vlastními těly
jimiž stírají kapky jedu z perutí střech
rád bys nějak unikl osudu
té kanibalské kryse
toužící po krvi
svých dětí
rád bys nějak unikl osudu
a zdem co tě
svírají jako tělo
přibité k srdci vlastního otce
Komentáře
K Kočkodan (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Moc dobrý nástup, koloběžka pocitů báseň pěkně rozjela... Jen bych ubrala metafor, jsou velmi silné a méně většinou bývá více. |
Díky za ohlasy.