všechno je konstruktem

k němuž se přibíjíš

v zoufalé snaze

někam patřit

jako termití hřebík

vracející se do termitiště

aby ho tvořil

aby něco spojoval

jako kus pralesa vytržený tlamě absolutna

marně kňourající do tmy

aby ho přijala

svou prázdnou náručí

jako lživý posel hadího jazyka

šeptající poslední slova než

rozbřesk rozpustí

slepotu do tvarů