až procitneme
noc řve
jako pardál
trhá se na sny
šípy temnoty
zatínají drápy
do hmoty jež bývala tvarem
výrobci všeho toho jedu
poklidně kuňkají
ve smrtících bažinách
obejmi mě
skryj do nás
všechnu tu prázdnotu
až procitneme
do němého slunce
možná budeme žít znova
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Alenakar (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Před rokem