@Umbratica: Tu a tam si něčeho všimnu a vzpomenu si na to trochu otřepané, ale stále stejně pravdivé: "jdi k borovici, chceš-li poznat borovici..." Dá se  s tím pracovat - pořád to funguje.

@Philogyny: Díky za připomínku -  přivedlo mě to k původně zvažované variantě, která možná líp vyjadřuje tu ošlehanost větrem, deštěm a časem:

Ježíš u cesty -

zašlé zkroucené torzo

staré jabloně

@Umbratica: V tomhle momentu to bylo zajímavě vyrovnané:
Nejdřív jsem si všimnul tvaru sochy, toho jak je z profilu pokroucená, jako by se ukřižovaný snažil ještě vzepřít na hřebu na nohou - vzápětí jsem si všimnul dalšího podobného šedého tvaru za sochou a to byla ve stejném úhlu pokroucená jabloň a za ní další a další...
Kdo tam byl dřív a kdo se kým inspiroval?
Těžko říct, socha i jabloně jsou hádám staré podobně.

Frýda se kdysi vyšplhala po plané jabloni v lese za kočkou. Najednou byla mezi větvemi. Jablkoň není nikdy šedá. Ani ta zkoucená.

@Norsko: Ano! Následujte jabloně! V čele zástupu stojí bílý kříž s přibitým nešťastníkem, za ním pak alej pokroucených stromů natahujících usychající větve k šedému nebi. Tu a tam sedí na větvi nad silnicí shrbené káně nebo poštolka. Hraboši, vaše dny jsou sečteny!