Schovávaná za stíny
Jedenkrát odejdem za stíny
jen co nám dohoří svíčka
co sešlo z očí, to zmizelo
už pouze hlína nás hýčká
Neboj se, stále tu budeme
pro sebe, pro jiné - proč ne
jenom se nesmíme rozloučit
než kostel odbíjet počne
Až půlnoc dosedne do zvonů
sečteme společné ztráty
lásky mé, osude, živote
věřím že jednou se vrátím...
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
veľmi rada Ťa čítam, píšeš o živote, pekných aj smutných chvíľach a v každom slove je toľko lásky...a viery...a nádeje...toto je poézia (aj próza), akú milujem...ďakujem za ňu/Teba |
Před rokem