Každý někde máme svoji Manon
Nosívala dlouhé vlasy
v nich hřebínek z perleti
byla křehká, byla něžná
jak pohádky pro děti
Chodívala dolů k řece
v bílých šatech z atlasu
byla pane Vítězslave
moje "umřít pro krásu"
Prolétla jak létavice
uvízla však v paměti
vzpomínám si i když matně
vždyť je to půl století...
Komentáře
Tě pic! Jak to jen bylo? Manon je světlo Manon je včela Manon je růže hozená do kostela...?! Asi tak nějak. Ale - bejvávalo. Teď už se opěvuje jenom MAMON. |
A Alenakar (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Dík, žes připomněla Vítězslava... i pěkným rytmem svých veršů.