Duše létá v pavučinách, víří noční běsy

okraden o spánek prostý, rvu si vlhké vlasy

Bílé oko kočičí, vysmívá se z kosmu

hvězd potupné svědectví, bortí bránu

do snu

Proklat jest ten svěrák temný, mačká

rozum do zetlení

umí si dát záležet, nenechá mě

poležet

Lezu nyní z lože svého, přicházím jí v

ústrety

„och“ ty bledá perlo noční, zvítězím buď

já či ty

Okenicí fičí dovnitř dotek dechu nočního

zalézá do morku kostí a činí mě bdělého

„Luno zhoubná však to přijde, oko tvé již brzy pojde

smích můj ten tvůj již brzy zmrazí, než jitřenka tě z nebe srazí“

V šedém dnu však slast se ztrácí, radost v ústech uvadá

únava se nevyplácí, úzkost zas mě popadá

Dva uhlíky nad Ještědem, krví večer podlité

klubko hadů sedí v hlavě, naděje jsou rozbité

Pošetilost má mě trestá, vítězství to pochybné

bledá koule na obloze, tělo mé jest neklidné