Chodím rád nakupovat. Na tom by jistě nebylo nic tak zvláštního, pokud bych byl žena. Jenže já žena zrovna dvakrát nejsem. Popravdě řečeno, celých 40 let, už zhruba od svého narození jsem muž. Přesto mě nakupování baví. Považuju ho za svým způsobem meditaci, nebo tak něco. Dříve jsem třeba rád sjížděl na horském kole prudké kopce, chodil pařit na párty, skákal s padákem, nebo vymetl kdejakou chlastačku. Co se mi ale přihodily děti, přehodnotil jsem svůj žebříček zálib a nakupování zařadil na třetí místo, hned za výlety s rodinou a stavění autíček z Lega.

Na nákup si vyčlením celý večer, bloumám s nákupním seznamem a akčním letákem po Albertu a vážně si to užívám. Možná tomu nebudete věřit, ale při nákupu člověk využije a procvičí spoustu dovedností ze všech odvětví lidské činnosti. Jako statistik porovnávám ceny konzerv s krájenými rajčaty a s trpělivostí křížovkáře se snažím luštit miniaturní písmo v kolonce složení na etiketě. Podoben detektivu hledám v záplavě boxů s česnekem ten tuzemský. Díky dlouhodobé analýze ho už vždy nacházím velmi hbitě. Je to zpravidla ten nejdražší. S přesností parkuristy projíždím vozíkem mezi překážkami palet, vržených ledabyle mezi regály, tak abych z nich nic neshodil. Trénuju se v komunikaci s prodavačkou v obsluhovaném úseku uzenin při debatách o podílu masa v šunkách. S fanatismem filatelisty sbírám veškeré bonusy, kupóny a samolepky na víčkách jogurtů. S pečlivostí zahradníka vybírám z hromady broskví ty nejmíň nahnilé. U kasy s rafinovaností účetní počítám, kolik jsem dnes ušetřil.

Celý nákup koncipuju tak, aby mě od začátku do konce nepřestával bavit. Navíc začínám vždy u jednodušších úkolů, abych nepřepálil start a mentálně se hned v úvodu nevyčerpal. Když celý vzrušený vtrhnu se svým vozíkem do prodejny, obstarám tedy nejprve brambory, cibuli a podobně banální komodity a pak postupuju po pomyslném žebříčku nákupního mága dál, k takovým maturitním potravinám, jako jsou rýže, jogurt, vajíčka, uzeniny a sýry, až k diplomovým položkám na nákupním seznamu jako pečivo, dětské přesnídávky a vlhčené ubrousky. Na sušenky, pochoutkové saláty a polotovary si zatím netroufám. Přečetl jsem sice za svůj život několik novel a dokonce i jeden román, ale před takovým objemným literárním útvarem, jakým je složení těchto čarovných substancí, mám přecijen ještě značný respekt.

Na úplný závěr nákupu si nechávám oddělení piva. Dělá mi neskonale dobře už jen možnost tam být. Někdy si zalezu mezi basy a rozjímám. Když si představím, jak to zasyčí, když povolí zátka, příjemně mě zamrazí v zádech. Trávím v něm zhruba tolik času jako ve všech předchozích odděleních dohromady, ale veškeré mé letité fenomenální nákupní znalosti v německých řetězcích zde přicházejí cugrunt. Uznejte sami. Co se dá o kvalitě piva vyčíst ze složení: voda, slad, chmel, které je na všech etiketách stejné? Marně si nad touto záhadou lámu hlavu a proto vždy koupím od každého druhu jeden degustační vzorek a doma po večerech, když žena, děti i pokladní z hypermarketů usnou, snažím se jí přijít na kloub.