Máte psa? A jezdíte s ním autobusem nebo vlakem? A co košík? Má? Můj pes ano. Tedy pokud ho zrovna nezapomenu, což se mi stává dost často. Pokud nezapomenu košík, samosebou. Pokud zapomenu celého psa, košík je mi beztak k ničemu. Když zapomenu košík, pes z toho má radost, protože košík nesnáší. Už menší nadšení projevují řidiči autobusů nebo průvodčí. Za ty roky, co cestuju se psem, jsem byl nucen ohledně zapomenutého košíku hodně improvizovat. Pokud patříte mezi zapomínače košíků začátečníky, zde je několik dobrých rad, jak se vyhnout konfliktu s rozhořčeným zaměstnancem dopravního podniku:

Úplně nejjednodušší způsob je psa, který si košík zapomněl, nacpat do jakéhokoli zavazadla. Pes, který je v tašce, dle přepravního řádu košík mít nemusí. Síťovka, taška z hypermarketu, batoh, konferenční kufřík, pytel, to vše je dobré, pokud se pes vejde. Můj pes váží deset kilo. Vměstná se do kdejaké igelitky. Kouká mu jen hlava a je spokojený. Jezevčík se dá zasunout do vaku ke golfovým holím, místo pro čivavu je již tradičně v kabelce…

Menší problém nastává, pokud cestujete se psem větších rozměrů. Třeba takový bernardýn se do kabelky málokdy vejde, ten prostě musí mít košík, přes to vlak nejede. Náhubek pro psa se dá při troše nápaditosti vyrobit skoro ze všeho. A většinou z té úplně první věci, která vám přijde pod ruku, když se už už blíží průvodčí. Nosíte na batohu nebo kabelce reflexní pásku? Ideálně sedí na tlamu psů všech plemen. A vypadá vážně senzačně! Je potřeba ho ale připevnit psovi na čumák ještě před příchodem průvodčího. Ten zběžně zrakem zkontroluje, že pes nějaký náhubek má a víc ho to nebude zajímat. Když ho ale budete montovat psovi na tlamu přímo před ním, zřejmě si bude myslet, že si z něj děláte psinu. A ještě jedna důležitá věc. Když vám bude průvodčí nahlížet do kupé, pes se musí tvářit jakoby nic! Způsobně sedět se zavřenou tlamou a tvářit se, že má ten nejkošíkovatější košík pod sluncem.

Jednou jsem jel s klukama vlakem na čundr až do Bílých Karpat. Čekalo nás snad deset přestupů. Všichni jsme byli pečlivě zbalení a na nádraží ještě dokoupili plechovková piva. Jediný, kdo nebyl pečlivě zbalený byl můj pes, který si doma tradičně zapomněl košík. Ještě než vlak vyjel ze stanice, už ho měl. Tentokrát jsem vzhledem k délce cesty postupoval obezřetně. Vzal jsem ponožku, odvázal jeden z malých popruhů na batohu a vyndal šitíčko, které musí být v každé KPZce. Všichni jsme docestovali bez jediného škobrtnutí na místo určení a ještě si užili spoustu legrace s ponožkovým psem.

Skvělý je taky náhubek z plastového kelímku od kofoly nebo piva. Je jednoduchý, estetický a ještě šetříte životní prostředí. Jen je potřeba, abyste v přední části udělali dvě díry, jinak se plastový náhubek stane pro vašeho psa náhubkem posledním.

Tak hodně štěstí a invence při výběru těch správných materiálů pro výrobu expesního košíku!