ano ..

Jasně, i Načeva pracuje s poetickým harampádím. V kombinaci s hudbou si může dovolit mít ho tam ještě podstatně víc :)

Ano, je to možné. Člověk si s sebou nosí spoustu takového odpozorovaného poetického harampádí. Děkuju za hezkou reakci, Radovane.

Jako vrchol mně přijde poslední sloka. Tak to má být. Rozuzlení, docvaknutí,  dokončení provázání.

Jako celek mi to přijde - báseň made in žena, takže trochu tápu v pohlaví, ale to je tady časté. Už jsem mnoha lidem něco psal v ženském rodě a pak se dozvěděl, že jsou to muži a naopak.

Jediné, kde mám mini kritiku, ale vlastně kdo ví jestli, je domy se oblékají do mlhy. Je to hezké, poetické, trefné ale kdesi v hlavě vzadu mám, jestli jsem to víckrát u jiných autorů nečetl. I když zase, dá se vymyslet něco, co nikdo jiný nenapsal a nebo - jak má autor vědět, že už to někde bylo?

Takže vlastně nic proti dílu nemám.

Mne nejvíce zaujal verš ...nad útesem rána... a to proto, že je výrazným dovětkem předešlých veršů s asociací na první dobrou, řekl bych přímo varováním, a současně spojníkem s domy v mlze. Báseň od počátku krásným způsobem naznačuje konflikt, ale i pořebu řešení, vyznívá naléhavě, má spád a v žádném verši není hlušina. Nicméně mám problém s veršem ...domy oblékají se do mlhy... a to proto, že ač je to sám o sobě krásný obraz s výraznou lyrickou expozicí, přece jen vytváří dojem, že konflikt v ryze osobní rovině má přesah na mnohé další okolo. Rozuměl bych, kdyby bylo napsáno ...náš dům obléká se do mlhy. Pokud jde o druhou sloku, zřejmě pod vlivem toho, že držení z ruce jako obraz je součástí mnoha kýčů, ve mně burcuje ostražitost a vnímám ho jako slabé místo, nikoliv však jeho obsah, zbytek básně naopak má myšlenku

Stázko dík, silné,

zážitek

Možná lépe dorazil místo došel, jinak výborné.

Tak se jí drž, když to má takhle ..s tebou ;-)