Letní romance
Kraj unavený horkým dnem
konejší vítr, cuchá jívy.
Kůň zaržál ve tmě pod oknem.
Koníčku, nejsi sen, jsi živý?
Nasedni, děvče, nech se nést,
pohlaď mě po hřívě a bocích.
Dáme se cestou podle hvězd,
rozletíme se širou nocí.
Najdeme zlaté kapradí,
v čarovném lese tančí víly…
Štěstí tvé smutky nahradí
a zapomeneš, že kdy byly.
Na cestu svítí půlměsíc,
krajina tone v bílém zlatu.
Pojď, neboj se, už nikdy víc
nebudeš toužit po návratu!
Dnes je už pozdě, nesmím ven…
Zavřela okno spolu s víčky.
Ráno pak našla otištěn
v zahradě obrys podkovičky.
Komentáře
Dnes jsem si ji v práci přeříkával furt dokoladokolado... A ejhle! Je tady. to Vesmír tak chtěl... KRÁSNÁ!!! Co jiného k tomu říct?! |
Ještě jsem ani nedočetl a říkal si, poetická pohádka, a dočetl, usmál se, u jiného autora bych napsal, že krásná, u tebe především, že něžná jako zátiší s lavičkou, kam utíkáš. |
Děkuju vám moc. Nechtěla jsem převádět celý "archiv", ale říkala jsem si, že sem vrátím aspoň několik těch, co máte rádi :) |
Jenom ať tu je. Tahle ta je jako moje osobní ukolébavka. Chtěla jsem přidat do komentáře i to zlaté kapradí, ale nejde mi to...škoda, že nejdou vkládat i fotky. Jsou to svým způsobem taky básně. |
Znám. Proč zase