Tato povídka je fiktivní. Osoby a události v ní jsou smyšlené.


V kantýně

„Čau Andreo.“

„Čau.“

„Taky jdeš na oběd?“

„Ne, já jdu za paní Nováčkovou.“

„Tak dobrou chuť,“ odvětil jsem.

„Tobě taky,“ pousmála se nechápavě Andrea a pokračovala dál po ztemnělé chodbě tiskárny.
Šel jsem si dát něco k žrádlu. Kolegové byli už u stolu. Špagety.

„Hele, kde je Michal?“ zeptal se mě Vašek. Řek jsem mu, že asi posílá ještě nějaký mejly.

„Kundátor.“

Toho jídla jsem si asi objednal moc. Podíval jsem se z okna kantýny a uviděl zadýchaného Michala s dlouhými šedými vlasy a brýlemi.

„Vašku, Michal vypadá jako troska.“

„Von je,“ konstatoval nezúčastněně Vašek a pustil se do dalšího žampiónu.