Kdyby to tak šlo - zapomenout na všechno zlé. Ale to spíš zapomenu klíče, mobil, heslo, jména svých spolužáků ze střední... Jen to, co bych ráda zapomněla, je v té hlavě nesmazatelně.

Mimochodem, skvěle vázané, melodické verše, známý rukopis :) Ráda jsem četla.

Z hlediska veršové skladby mě nejvíc zaujal přesah na hraně 3. verše třetí sloky. Celkově velmi dobře odvedená práce.

Souhlasím s názory přede mnou, co dodat - profi um:-).

Taky jsem ráda, že jsem to četla. Člověk po zkušenosti vidí věci jinak než před zkušeností. A lehkost je na jedné straně žádána a obdivována a na druhé je odmítána a považována za nesnesitelnou.

Janino,

když jsme u toho zapomínání... Když bylo mému otci už přes devadesát, měl alzheimera i parkinsona zároveň, takže si po pěti minutách už nepamatoval, co měl na oběd, ani se neorientoval v tom, kolik má vlastně potomků, natožpak v jakých městech žijí atp. Za to dál mohl plynně mluvit německy a francouzsky a odborné znalosti z jeho oboru mu taky zůstaly, takže s případnou odbornou návštěvou mohl zasvěceně diskutovat, i když si většinou už neuvědomoval, kdo je ten člověk, který za ním přišel. Zdůrazňoval mi, že mu takový duševní stav velmi vyhovuje.  ...Bylo by skvělé moci zapomenou jenom na něco!     Tohle je ale jen písnička. Některé vzpomínky v hlavě zahladí čas, jiných se, bohužel,  nezbavíme.

Snakeu,

já vím, že by se člověk neměl pořád snažit být za každou cenu "nejlepší" a "nejdokonalejší" a kvůli konstruování veršů vlastně zapomínat, co ty verše říkají. To je moje stará bolest.

Goro,

celkem mě překvapilo, že je na "novém Písmáku" kladen takový důraz na kategorii haiku. S tím jsem nepočítala, ale přizpůsobím se. Jak víš, je to i moje oblíbená kategorie a tak uvítám pod svými haiku tvoje komentáře.

Jamardi,

jen by se člověk neměl nechat bolestnými zkušenostmi ochromit a otrávit. Závidím těm, kteří bezstarostně hází špatné zkušenosti za hlavu.