TD - Orel a krocan
Na xaverovské nádvoří se jednoho dne zčistajasna, docela jako blesk, snesl orel. Důvodem jeho nenadálé návštěvy byl zatoulaný hraboš, kterého orlí zoban a drápy ve zlomku vteřiny připravily o existenci, zatímco se v okolních klecích, podobno šumění lesního listí při nenadálém poryvu větru, rozeznělo poděšené a šokované kvokání obyvatel drůbežárny.
"Barbarstí, čiré barbarství!" zakvokal pohoršeně důstojný krocan, ke kterému, jak se zdálo, shlíželi ostatní Xaverovští se zvláštní úctou.
"Prosím?" ozval se orel, který si mezitím čistil zakrvácený zobák o chomáč trávy.
"Život, který vedete, milý orle, se příčí dobrým mravům, a žádný z mých dobrých sousedů a přátel by se k něčemu tak ohyzdnému nikdy nepropůjčil!" Tato důrazná slova doprovodilo souhlasné kvoknutí kolemstojících.
Orel natáhl hlavu směrem k mluvčímu, aby si ho dobře prohlédl, a krocan poděšeně o několik kroků ustoupil, ale pak si uvědomil, že ho chrání bytelné pletivo jeho klece, a tak nebojácně poznamenal.
"Řádný krocan žije spořádaným a poklidným životem - zobe zrní z vyznačené jímky, dbá pokynů Majitele, a každodenně si předříkává pasáže z posvátné knihy Kvok, nejstaršího a nejslovutnějšího kulturního dědictví krocanů."
"A co se v té knize píše?" zajímal se orel.
"Že každý, kdo si pokorně hledí své misky zrní a nedumá hříšně o tom, co se nachází za hranicemi jeho klece, bude za svou pokoru a ctnost odměněn při Poslední večeři o svátku Díkuvzdání, při které nám poděkuje sám Majitel drůbežárny, z jehož vůle existují klece, kterým vděčíme za své bezpečí, zrní, které nám dává sílu, i samotná kniha Kvok!" zadeklamoval krocan hrdě, a po vyřčení této velmi tradiční teze opsal zobákem ve vzduchu klikyhák, přesně, jak velela tradice.
Orel se skřehotavě zasmál, a odpověděl: "A zkoušel jsi někdy zjistit, co bude o tom Díkuvzdání k večeři jako hlavní chod?"
Po těch slovech rozepjal křídla, uchopil do spárů uloveného hraboše, a zanechal zmateného krocana i jeho kdákající kongregaci zbytku letního odpoledne.
Komentáře
Takže mě máš za krocana:). Nemyslím že je to špatně napsané. Ale ono podobných bajek, a jenom co jich bylo na Písmáku, je už tolik, že něco nového jen tak nelze. Ale podobné to je i s pohádkami... Tak se nermuť. |
b blacksabbath (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
No vida - Zajíc, a je redaktorem prózy. Jestli my také nejsme všichni jen postavy v nějaké bajce, kterou zrovna někdo smolí... |
Nevidím tu žádné nové ponaučení. Touha po svobodě? Bezpečí klece? Bezpečí kriminálu... |
g geminy (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Nejlepší dílo tohoto kola TD, jen si nejsem jist, zda je to bajka opravdu pro děti nebo spíše pro (některé) dospělé. |
s tím počítám a určitě jsi mi to nejméně jednou psal :D proto na mě můžeš házet ponaučení jak chceš a zůstanu nepoučen, to je skutečná síla Aru ;)) |
Myslím, že postoj krocana ani orla není brán až tak vážně, protože se každý drží své vlastní skupiny. Proti každé skupině existuje oponentní skupina, což lidi, kteří se bojí velké vážnosti, uklidňuje. |
přiznávám, nejsem modelový čtenář pro kterého je povídka určena :D svět je vzhůru nohama ;) |
Odpoutaný Prométheus - chytře podané Ezopovské loajální sebeomezení, jedna z ctností k udržení totality. Tipuji a díky. |
počítám že je to myšleno tak, že ty jako nespoutaný orel, čtenářům - krocanům přinášíš mravoučnou bajku k ponaučení, čeká se pouze úklon, nebo chceš potřást i pravačkou? :)) |
Dobrá bajka... četla jsem už o půlnoci a zaujala... překlep: nejstaršího a posvádného - posváTného |
Taky se mi líbí tvůj elegantní a pěkně kousavý styl .-) a bajka to je povedená, jak má být. Orel nepřekvapil, nejvíc mě zaujal Majitel drůbežárny a jeho "povedená" pravidla... myslím, že je evidentní, kdo/co je tu terčem kritiky. No, já orel asi nebudu, nic bych neulovila, a za mřížema to též není pro mě... nejspíš jsem hraboš, co šťastnou náhodou zatím nebyl uloven :-) |
Mohla bych tvého Orla a krocana nominovat do soutěže Próza měsíce? Kdyžtak aspoň krocana... :-) |
Teď jsem si uvědomila, Prométhee, že ty bys vlastně měl k orlům mít zcela speciální vztah :-) Zajíci Březňáku, tož kde máš ten výběr, nač si ho šetříš? |
hezká bajka a napsal jsi to parádně; dobře vybroušený styl v tomto díle... |
Děláš z toho úplně zbytečně osobní věc, Aru - ale všiml jsem si, že je to takové české specifikum, že kdokoliv roztáhne křídla, stane se terčem nenávisti - snad proto, že připomíná ostatním, jak strašně se navzájem ve vzdělávacích a ostatních institucích mrzačí.
Já si vůbec jako orel nepřipadám - pár jsem jich poznal, skutečně svobodných lidí, kteří nemusí nic a nikoho vlastnit a k životu skoro nic nepotřebují. Příběh je obrazem střetu dvou koncepcí a typů. Je ovšem fascinující, jak vášnivě milují krocani mříže svých klecí.
Stejně jako Janina, nejsem ani orel, ani krocan - asi nějaké noční stvoření - možná netopýr, nebo tak něco - proto svět vypadá vždy po probuzení vzhůru nohama...