Mezi atomy hmoty prostorné mezery

jsou najisto důkazem kosmické nevěry.

Částice nezbedné (nedbaje vazebné síly)

kamsi mimo prostor si odskočily.

Po vleklých miliónech let

začne i elektron nudit svět.

Nechce už v atomech otročit,

(k čertu s nadějí, láskou i vírou)

pročež se chemik musí spokojit

v orbitalech s nejednou dírou.

A jednou i badatel sám všeho nechá,

jen aby za svou černou dírou spěchal.

Neb mocnější síly na světě není,

nad kolem děr prostoru zakřivení.

V divokém kolotu všechno do nich padá

(muselas do krve rozškrábat mi záda?!)

Spěcháš, padáš, stejně však nemáš dosti;

občas si ještě poručíš - ne tak Přitažlivosti!

Nitrem přec otřást znají,

prstů doteky jemné,

a viděný svět úzkostlivě tají,

že je v moci hmoty temné...