Mysteriózní
Perseidy
Zvoní hvězda, z nebe padá, svlékni kůži, nastav záda!
Čepelí úsměvu sekám Tvé trny,
ozvěny kroků na dunivém písku,
plachý déšť s očima raněné srny,
přeťatý přívod k vodotrysku.
Hmátnu do rance zbytečných nadějí,
obsah však shořel v soumračné výhni,
proto do kroku přidám raději;
i ty se zámkům z oblaků vyhni.
Na břehu Půlnoci čekám Tě přesto,
že vyhaslé hvězdy jsem poztrácel cestou...
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Před 2 lety