Prázdné místo
Ne, neohlížejte se, Paní,
spatříte pouze prázdné místo,
louku i les, oblohu čistou,
jen po mně nikde ani zdání.
Já nepostrádám vychování,
pouze o Vás se trochu bojím;
kde dřív jsem stával, nepostojím,
poprvé zklamu a to raní.
Byl jsem tu zrána s první rosou,
kdy slunce ještě sotva svítí,
natrhat pro Vás luční kvítí,
když přišla náhle kmotra s kosou.
Ta - odpusťte, kdo by to čekal -
odvedla si mne do daleka.
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Já nevím, mělo by to být smutné, tragické možná, ale to je vše. Ona na něj čeká na známém místě, jako už tolikrát, ale on nepřijde, už nemůže. Má starost co s ní bude, když tu už není. Ví, že ji to raní, trápí ho, že s tím nemůže nic dělat. Vlastně se omlouvá a sděluje, že jeho poslední myšlenka (květy trhané na louce) patřila jí. To je obraz, který jsem chtěl slovy namalovat. Moje schopnosti mají ovšem své limity a proto se mi to asi nepodařilo beze zbytku vyjádřit tak, jak bylo zamýšleno. Děkuji všem za zastavení a milé komentáře. |
v vesuvanka (pismak.cz)
Před 2 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Pěkné, Lami, v závěru se mi vybavil Bartoška /MUDr. Skalka ze Sanitky/, jak si ho chodbou /navždy a do prázdna/ odvádí krásná lékařka. Říkal jí Berenika... |
Ejhle! Kráska s kosou... Jednou jsem napsal něco podobného. Jen to byla dívka s kosou... ;) |
Před 2 měsíci