Vznikla už někdy v listopadu, myslím .Je to víc obraz krajiny, kde by člověk chtěl být, než skutečný popis. U mne je takový text spíše vyjímka.

A jsou tipy opravdu tak moc důležité?

8hanka - to je dobře, že byla vyvolána příjemná vzpomínka. Děkuji.

Umbratica - jsem amatér a můj názor je názorem průměrného (a to neříkám s despektem) občana ČR. David Černý asi básně nepíše. Adam Borzič je jméno, které jsem někde zaslechl. Pustil jsem si právě jednu jeho báseň natočenou ČT Art pro pořad Autoři čtou. Nezlob se, ale pro onoho průměrného člověka je taková poezie postradatelná. Vůbec jí nerozumím a nechápu co nového a hlavně krásného by mi měla dát. Jestli u nás v knihovně mají něco od něj, půjčím si to, abych nikomu neukřivdil. Sledoval jsem párkrát udílení cen Magnesia Litera a musím říct, že se nedivím, že poezie se u nás nekupuje. Docela by mne zajímalo jak jsou na tom v prodeji zahraniční autoři od 16. století výše ve srovnání se současnou tvorbou. Možná jsem teď hodně lidí urazil, ale myslím, že lepší je říkat pravdu, než lhát a plácat přitom někoho uznale po zádech.

Scarlet Dorn - Queen of broken dreams

Děkuji ještě jednou. Tak milé kritiky, mám dobrý pocit.

Děkuji všem.

BENETKA - dík, člověk to třikrát přečte a stejně tam nechá chybu. No, už to bude jen horší, v mém věku.

Janina6, Philogyny - jste ke mně příliš benevolentní. Ne, ne, opravdový básník sedne a napíše krásný text. Už ho má v hlavě, stačí jen papír a pero a báseň je na světě. To, co píšu já, se rodí pomalu a pouze v určitém období pžíznivých podmínek. Skutečným básním to kvalitou nesahá ani po kolena.

Poezie, alespoň pro mne, by měla být hlavně srozumitelná. Myslím, že jsou autoři, kteří své texty za poezii pouze vydávají. Rozhodnout nakonec musí vždy čtenář. Některé básně bohužel zůstanou srozumitelné pouze autorům a několika stejně naladěným čtenářům. K čemu ale je takové psaní?

    Po vydání Almanachu z letokruhů mi moje vnučka (10 let) a ještě jeden další člověk (40 let) kupodivu dali stejnou otázku.

Kolik za to máš?

Mohl bych odpovědět: " Kolik knih jsi koupil v minulém roce?"

Odpověď by vždy byla: "Ani jednu."

Sociální sítě ( Facebook, Twiter.., atd. , kde nikdy nebudu) považuji za úplné dno.

Písmák je ovšem také taková malá sociální síť. Můžeš tu dostat TIP. Ale je to TIP upřímný nebo výsměšný? I ty existují, bohužel.

Takovou otázku si ovšem mohu klást já. Ty jistě ne. Kvalita tvých textů ti je jistě známá. Žádné tipy nepotřebuješ.

Velké části textů, hlavně těch nerýmovaných, drtivá většina čtenářů neporozumí a proto pro ně budou postradatelné, zbytečné. V této době, kdy si většina myslí, že vlastnit a ovládat mobilní telefon je vrchol umu a inteligence, všechno umění jakoby pozbylo důležitosti.

Kdo z nás se opravdu vyzná v divadelních hrách, poezii a prozaických  dílech, malířství, sochařství, stavitelství atd.? Jen skromná menšina. Těm ostatním stačí ten mobilní telefon, aby si mysleli, že už vědí vše a nejlépe.

Je mi z toho smutno. Tím víc, že si asi nikdy neporozumím s vnučkou ani s dcerou.      

Nač publikovat něco, co většina nepochopí. Je to stejné, jako psát pro Čechy svahilsky.

Já žádný básník nejsem. To přece vím, protože ty opravdové básníky čtu. Ale snad si někdo v těch mých pokusech najde něco pro sebe, porozumí a třeba se mu i něco zalíbí. Víc nechci.

Klasika.

malebný obrázok  podfarbený melódiou veršov...spomenula som si na veľmi dávne obdobie, keď som mala asi 16 a milovala film V zajatí melódie s Los Bravos...a tam, poľom vlčích makov kráčali hlavní hrdinovia ruka v ruke a on jej spieval Sympathy...ach, ako som jej závidela...

Pořád si je fotím. Kdysi jsem stála na zastávce autobusu, pšelo a tak se schovala do výklenku a stál tam pán. Tenkrát jsem čekala svoje druhé dítě. A on mi řekl, že mi potajmu říkali maková panenka, podle červené sukně, kterou jsem nosila...to jsou takové ty vzácné chvilky sdíleného ticha.

oprav si SKRZE

Nádherná přírodní poezie. Opravdu pohladilo na duši...

Vlčích máků nějak ubývá... A chrpy, které k nim v mých vzpomínkách tak nějak patří, už nevídám kolem polí skoro vůbec.

Krásně se mi vzpomínalo na mou Vysočinu...

Díky za objasnění tvojí představy skutečného básníka. Nikdy jsem si nemyslela, že dobré básně se rodí snadno a rychle, ale třeba se mýlím. Nezval prý napsal Edisona v jakési chvíli vytržení, možná za jeden večer. Géniové to tak asi mají.

Lami, nechci se pouštět do rozebírání, kdo už je a kdo ještě není básník, přijde mi, že básník je nejvíc o vnímání, cítění, vidění... možná že lze být básníkem, aniž bys něco napsal... ;) ale kdybych fakt měla jmenovat pár autorů, které bych tady na Písmáku za básníky označila, byl bys mezi nimi.