Renesanční
Vy, modré oči hluboké jak tůně,
po nichž mé srdce touží, prahne, stůně,
míjíte mne neustále pohledem
a já přitom pro vás dýchám, žiji, jsem.
Ach, ručko něžná, sametová, bílá,
jakými kouzly jsi mne omámila,
že sotva poznám, zda trvá noc či den
a můj čas je stejně strádání i sen?
Když slunko navečer se chystá k spánku
a zlehka klade hlavu do červánků,
vždy půjčuje si barvu ze tvých vlasů.
Nebude mi dáno - jak už dávno vím -
i jen přiblížit se oněm kadeřím.
Jen ve snech mohu spatřit jejich krásu.
Komentáře
S Safián (pismak.cz)
Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
S Safián (pismak.cz)
Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
S Safián (pismak.cz)
Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
J Josephina (pismak.cz)
Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Abakus (pismak.cz)
Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
L Lili. (pismak.cz)
Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
S Safián (pismak.cz)
Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Vybroušenost místních autorů, kteří kromě kritiky nenapíší kloudný smysluplný verš, začíná být pro současného P. naprosto typická. Pánbůh s námi |
S Safián (pismak.cz)
Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
emme - musím nezaujatě konstatovat, že - tůně / stůně - opravdu není nic moc. Představa, že by to dílko měl někdo recitovat, ve mně vzbouzí vlnu děsu. Narážka na - stůně / slůně - mi nepřipadá jako argument, ale pouhá tendenční vycpávka. V roce 1964 vyšel výbor italské renesanční lyriky pod názvem Navštívení krásy. Já to právě čtu a tak mne omluvte, že jsem se, asi trochu nepatřičně, zasnil. Vždyť to nemusíte číst.
Janina6 - rytmus; s tím ti opravdu nepomůžu, nic o něm nevím.
Norsko1 - a já myslel, že si tu můžu psát co chci a nikdo se nad tím nepozastaví. Já tobě taky nepředpisuji co a jak máš napsat. A kdybych tak psal do sta let, každému by to mělo být jedno.Ale neboj, nemám v plánu být tady tak dlouho.
Abakus - prizabila - vida, emoce. Kdo by si to byl pomyslel. Dík.