Cesta
Jak na moři, kde vlna za vlnou
křižují navzájem si cestu tam i zpět
a břehu dojdou-li počnou se obracet,
tak pohrává si láska s myslí mou.
Vzpomínky tíží, trápí krutý čas,
dál žiji nadějí, ačkoli smůlu mám,
obklopen přáteli, vždy znovu stojím sám
a osudu jsem vydán napospas.
Ta dlouhá cesta plná kamení,
co vede vzhůru skrze bodláčí
a nemá nikde místa k oddechu.
Nepoznám směr, jsou skryta znamení,
na strmé srázy síly nestačí;
teprve vrchol skýtá útěchu.
Komentáře
To chce hodně odvahy vydat se na takovou cestu, úplně bez oddechu. Hezký obraz s mořem. |
E Evženie Brambůrková (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Alegna (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Dobrý večer, čtu to dnes už poněkolikáté a teprve mi došlo, že bych mohla taky něco říct... :) Je to moc pěkně vázané! Kdo myslíš, že mě dnes inspiroval zkusit naosat sonet?! Ten závěr je k zamyšlení... |
Klidně tady buď - díky
Evženie -ale vždyť já už dávno nikam nechodím.