Sonet 49 - variace
F. PETRARCA - Sto sonetů Lauře překlad - Václav Renč Sonet 49 Mír nenajdu a válčit možno není, bojím se, doufám, hořím a jsem led, do nebe vzlétám, ležím na kamení, nic nemám v rukou, svírám celý svět; bez závor má mě láska ve vězení a nedrží mě, aniž pouští zpět, nezabije a osud nepozmění, žít nenechá a neukončí běd; bez očí vidím, křičím bez jazyka, a touže zhynout, smilování prosím, sám k sobě záští, a k ní lásku mám. Bolest mě sytí, smích v mém pláči vzlyká, k smrti i k žití stejnou nechuť nosím. A to vše, paní, jenom kvůli vám.
Nepozná klid srdce usoužené,
slepý cit jak stín ho provází,
přesto dál, navzdory nesnázím,
stále vpřed se za vidinou žene.
Slunko mě pálí, liják promáčí,
sužuje zima, žízeň, hlad;
jdu přece za svým cílem rád,
za pokrm touhu, jež mi postačí.
Myšlenku mezi čtyři stěny
nezamkneš, a noc neproměníš v den;
nevezmeš bláznu pošetilý sen,
byť je mu jen zkrvavenou knutou.
Jaký lék na mysl umanutou
máš, Lásko, léty ověřený?
Komentáře
t taktedy (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Mně se tvůj sonet, inspirovaný b. Petrarcou, líbí, Lami. Zvlášť poslední dvě strofy. Jen místo léta bych dala léty ověřený... |
Děkuji, taktedy. Je to asi divné a nemoderní, ale co už nadělám. Hlavně, aby v tom někdo neviděl něco, co tam není. Jako obvykle. |
A vždyť jsem to tak měl a zase špatně přepsal. Dvakrát jsem to četl a chybu nenašel. Děkuji za kritiku i zájem.