a2a2a -ještě abych vysvětlil č.28. Viděl jste někdy jak někteří mladí telefonují? Drží mobil jako krajíc chleba u mluví do něj. Přijde mi to směšné a haiku to asi není.

Beyond the black - Songs of love and death

a2a2a - děkuji za důkladný rozbor. Já vím, že všechno haiku není. Dobře, že alespoň něco sítem propadlo. Nechci nikoho citově vydírat nebo jinak tlačit. Prostě se mi stalo, že jsem byl v nemocnici a jeden z pacientů na pokoji zemřel. To se tak stává, občas. Věnoval jste mi 45 minut času. Komu se to stane? Děkuji velice.

Janina6 - nepíšu na efekt se záměrem ohromit čtenáře. Vlhké oči jsou jen vyjádřením pohnutí, které jsem cítil, když mi to vnučka poprvé řekla. Nebylo to "děda" ale "děa", bylo jí 18 měsíců. To už si budu pamatovat napořád.

I ostatním tipujícím děkuji i všem čtenářům.

a2a2a - ještě k tomu citovému nátlaku. Možná jsem byl pod vlivem nedávno čtených Nedokončených haiku Sumitaku Kenšina. To je obsahem hodně silná kniha a snad každé druhé haiku by se dalo označit jako citový nátlak. Já to tak necítím, pro mne je to zpověď.

Lami, s tím mobilem a chlebem to haiku není, když píšeš, že ho drží jak krajíc cleba, pak je to hodnocení. A ještě ...mluví do věci... to je také nesrozumitelné, já jsem to chápal, že kecá do něčeho, po čem mu nic není.

Pokud jde o toho zemřelého, nepodezírám tě, ani na okamžik, že bys chtěl vydírat, ale působí to jako citový nátlak. Také tam je zase jakési hodnocení, srovnání.

Z toho bys udělal báseň, vole. Jenom chtít a nepodléhat místnímu (ne) vkusu

Celkově mohu říci, že pro haiku máš cit, třebaže se to ve všech neprojevilo. Nevadí mi i členění do dvou řádků, protože jde z mého pohledu jen o formální tvar. Ale řekl bych, že už zde jsi nabídl hodně a v tom množství (je chybou, pokud očekáváš zpětnou vazbu, toho tolik najednou poslat, trvalo mi 45 minut, než jsem je vyhodnotil) jsi něco málo neuhlídal. Doufám, že zde zavítají profesoři Můra73 a Sneake_01. Oba čtou lépe než já.

1) moc hezké.

2) vadí dopovězenost, ale v zásadě je blízko.

3) neurčité, první verš zabíhá do hodnocení, ale dá se přijmout, slůvka jedna jsou navíc.

4) moc hezké.

5) dopovězené a hodnotící - Odpolední vlak / v oknech se míhají / znavené tváře.

6) moc hezké.

7) v pořádku, snad, že vedle předešlé nepůsobí už tolik.

8) moc hezké, zvláště neočekávaný kontrast - neslyšné - a sovy, navíc lyrické.

9) v pořádku, jen, že mi tam schází větší přesah.

10) nepovedené, první verš hodnotící i subjektivní, i téma je mnohokrát popsané.

11) nepovedené, jen vyjádření subjektivního a očekávatelného pocitu, bez přesahu.

12) zde si nejsem jistý, i pocit je vjem okamžiku, byť zachytává, co teprve přijde, ale v kombinaci se sluncem mi to přijde vykonstruované, má to blíže k miniatuře.

13) nepovedené, nekonkrétní a hodnotící, určitě nezachycuje daný okamžik, možná pocit.

14) zde hodnotící slovo - pyšní. Ale jinak hezké, pěkný kontrast a tím i přesah. Skalní město / a každá / strom.

15) moc hezké, lyrické a kontrastní v očekávání.

16) moc hezké.

17) hodnotící slovo ...ladně..., má to sice v sobě satiru, ale minimální přesah.

18) nepovedené, velmi perzonifikované, jen běžný pocit bez přesahu.

19) nepovedené, hodnotící  (odměřuje) a násilně sugestivní.

20) moc hezké, ale v porovnání s předešlou, kde ptichu odcházíš, mírně zaostává, ale hezká.

21) jen běžný okamžik s minimálním přesahem, ale mnohým se bude určitě líbit.

22) naprosto špatně, nelze věřit, že bys viděl více než jednu babku, jak krade vázu, tím slovem ...navzájem... pouze spekuluješ.

23) nepovedené, pouhý očekávatelný vjem bez přesahu. Někdo by sice v tom mohl vnímat kritiku, že jen 2. listopadu, ale život má své omezené možnosti.

24) vtipné, povedené, ten přesah sice není, ale to vtipné pojmenování ho vlastně tak nějak předpokládá, ale dává mu svěžest i kontrast při pomyšlení na skutečný obsah slov zloděj a komplic. Výtečné.

25) Moc hezké, lyrické, nádherné, vtipný poukaz na houknutí vlaku před příjezdem.

26) Moc hezké, lyrcké, ale až po úpravě ...pozorují... s krátkým ...i... S dlouhým í je to metafora, s krátkým i je to tvůj vlastní vjem, který ti umožňují ohlé vrby.

27) Nepovedené, hodnotící, je to spíše miniatura.

28) Nesrozumitelné, veršem ...drží jak krajíc chleba... tomu dáváš  výraz metafory i hodnocení, ale hlavně je to nesrozumitelné.

29) nepovedené, spíše aforismus, plný hodnocení, žádný vjem okamžiku.

30) nepovedené, příliš sugestivní, citově vydírající, pokud ho ovšem nepropustili do domácí péče, ale i pak by mi tam scházel přesah.

31) Spíše miniatura, ten lyrický nádech se sluncem působí trochu omšele.

Lami, to je v pořádku, zpověď to být má při dodržení ostatních forem haiku a nepochybně to zpověď je. Můj pohled je poznamenán mou mnohaletou zkušeností z psaní poezie, kdy se snažím svou zpověď zprostředkovat co nejvíce nenápadně, aby čtenář měl prostor pro vlastní asociace, ve chvíli, kdy vnímám nějaký bolestivý osten, jsem ve střehu. Pravdou je, že v haiku při jeho zejména textovém omezení je to nadmíru těžké, to tvé haiku v podstatě vše splňuje, je to jen o mém vnímání.

Díky za příjemně pročtené chvilky. Jiří má pravdu v tom, že je to snad příliš velké množství miniatur na jedno dílo. Snad nevadí, že nejsem odbornice na haiku, jen ráda čtu poezii, nechávala jsem na sebe básně působit tak, jak to dělám vždycky, a z mého pohledu se nejvíc povedly č. 6, 7 (obě s fenkou) a naprosto kouzelné haiku č. 8 (to se sovami). Haiku č. 24 (o strakách) mě taky nadchlo. Líbí se mi i úplně první dvojverší, je dojemné, ale přitom působí přirozeně, nenásilně. Naopak když čtu č. 4, cítím se jaksi pod tlakem (nechci tomu říct citové vydírání, ale autor asi počítá s tím, že když zmíní tak velký okamžik, musí to na čtenáře fungovat… a ono nemusí). Na rozdíl od Jiřího se mi č. 30 zdá povedené, protože jsem si okamžitě představila víc možností interpretace (té prázdnoty lůžka) a to se mi na tom právě líbí, ta nejednoznačnost. Stejně tak mě baví č. 17 (uklízeč a vajgl), stalo se něco paradoxního a autor byl přitom, „slovně to vyfotil“…