Ztracená dámská rukavička

ze šťastných časů života;

uprostřed stolu stará svíčka,

plamen se sotva mihotá.

Na stropu, stěnách, šedé stíny,

při zemi chlad a temnota.

V rozích jen prach a pavučiny

na plotně voda kolotá

Za oknem výhled do krajiny

krásné jak dílo Moneta

a uvnitř zápach rakoviny,

samota - děvka prokletá.

Zrození, život, umírání,

to samé stále dokola.

Přestože Smrtka nemá stání,

plamének přece plápolá