Kdysi jsme bydleli v kasárnách. V Opavě na Jaselské. Táta byl voják z povolání. Byla jsem malá holka a kasárna byla moje království.  A jeden voják mi dal plyšového medvídka. Putoval se mnou po letech na internát. Zemědělská škola, jak jinak. Poznala ho spolužačka. Dal mi ho její bratr...Jinak si myslím, že ten plyšový medvídek je potajmu všechno...

Silné...

Každý voják byl v minulosti dítětem a prožíval ty "obyčejné věci, které prožívají všechny děti světa stejně. Žádný diktátor nemá sebemenší právo brát matkám (a otcům) jejich děti a posílat je umírat ve jménu svého pošetilého snu a neukojeného velikášství.

Děkuji všem za přízeň a pochopení.

Tohle je fakt trefný...