Občas když na tebe vzpomenu si,

náhle mám jasno v srdci.

Zdá se, že žiješ tak, jak se musí,

plně a žádný kecy.

Děláš, co musíš a mezitím

bavíš se, blbneš a tak,

když vidím tenhle tvůj způsob žití,

chtěl bych to zkusit, a jak!

Nejlépe s tebou, tak lano mi hoď,

až další tvá vypluje loď,

až půjdeš na výlet, nebo si zasřílet,

nejdřív pro mě pojď,

nejdřív pro mě pojď.

S posledním úsměvem vyjít zkusím,

ty pořád nepřicházíš.

Nasednem na jiný autobusy,

po jiných jdeme plážích.

Jak po ní kráčíš a příboj žene,

co ti mě připomene?

Společných zážitků, nemáme na sbírku

a je škoda že ne,

a je škoda že ne.

Občas když na tebe vzpomenu si,

náhle mám jasno v srdci,

zdá se, že žiješ tak, jak se musí,

plně a žádný kecy.

Třeba se chytím, tak lano mi hoď

až další tvá vypluje loď,

až půjdeš na výlet nebo si zastřílet

nejdřív pro mě pojď.