Z asfaltu hadi, samý šedý tuk,

v ostrůvcích trávy škrtí sídliště,

tak zmizme odtud v květech pravých luk,

nestačí mi už zajít na hřiště.

A nebo z oken číhat dívky jiné.

Zde lidé žijí z dávek v chladných zdech,

laviček kouty, v letním vedru stinné,

lakuje sprej a tonou ve vajglech.

Až sterých světel stálý noční vzor,

křídové malby hadům na kůži,

přes balkon babek hlasný rozhovor,

to vše je důkaz, že se dá tu žít.

Však s tebou smět svůj kotec sdílet vřele,

jsem navždy rád, ten králík bez jetele.