Jen tak pro radost
Z deníku váhavého střelce
Kulatým klikám a dveřím chvála!
Kéž bych jim vždycky nejblíž stál.
Znovu se dnes na mne pousmála,
když jsem ji znovu pouštěl dál.
Ač její "děkuji" zní tak mile,
zatím jsem neužil dveřní chvíle,
než prchla schody, slov se bál...
Kéž by jí blízko mne spadly brýle.
"Není zač" nejspíš jen zase
a v dobrý den dodal bych:
"sluší ti to i bez nich,"
doufal, že nevyleká se.
Kdybych pak dostal šanci k tomu,
chtěl bych ji doprovázet domů ;)