Na palubě zaoceánské lodi plující z Bostonu do Petrohradu se z dlouhé chvíle dal do řeči obtloustlý americký bankéř z Wall Street z vyhublým válečným veteránem, který pamatoval snad ještě první invazi do Iráku. Bezednou propast mezi společenskými vrstvami snadno překlenul most sdíleného pocitu národní výjimečnosti, a tak se hovor brzy stočil na oblíbené vtipy o méněcenných národech:

Bankéř zálibně potáhl ze svého kubánského doutníku, a pak s lehkým úsměvem pronesl:

"Slyšel jsem, že v moskevských obchodech je zase po dlouhé době k dostání jídlo!"

Válečnému veteránu se na okamžik ve tváři mihl zvláštní, jakoby vlčí výraz, poté si bezděčně olízl rty a tiše odpověděl:

"Ano, také jsem o tom slyšel."