Lubosko, nie sme nasavacia rodina, co sa tyka tekutych pozitkov, ale pribehy nasavame s radostou.. dakujem, ze si tu bol

Jinys, svetlo v oknach domova ma svoje caro, skoda, ze kazde raz zhasne. .ako my...dakujem

Hanko, já zde chodím hodně málo, a až z osobních důvodů na jednu básničku ani nic nepublikuji, zím méně čtu a prózu vůbec. A teď už třetí tvou vyprávěnku za sebou. Víc není třeba dodávat, jen si dovolím malinkou epizodku s mou nyní osmiletou vnučkou. Nedávno, bez zjevné příčiny, se usedavě rozplakala a když jsem z ní konečně dostal důvod, řekla: "Dědo, já chci, abych mohla být pořád malá."

Dianka s pribudajucini rokmi sa vynaraju mnohe spomienky a nie vzdy vesele. .ale zivot nie je len o smiechu, dakujem za pristavenie sa

lampáš mám na balkóne odkedy deti odišli z domu, najskôr na vysokú, potom za prácou...

okrem neho sú  tam aj svetielka na slnečnú energiu, v lete svietili celé noci, teraz len chvíľu...

pre mňa je svetlo v okne či na balkóne doteraz magické, hovorí mi, že je niekto doma...a to je dobrá správa...

väčšinu roka som tiež doma sama, teda, s mačkou,  zatiaľ sa nenaučila svietiť, ak nerátam jej zelené oči v tme:)

Deti majú svoje domácnosti, svoj život, ich návšteva je moc fajn, no už to nie je ako kedysi, keď sme boli denne spolu...vtedy také samozrejmé,  dnes vzácne...a tak sa posledné roky 2-3 mesiace chystám a teším a bojím, či do toho niečo nepríde a potom ten týždeň, víkend, pár dní tak preletí,  mám pocit, že som žila v polosne a prebudím sa až po ich odchode.(alebo mojom, ak som u nich)

na Žbirkovu Zažni mám paradoxne smutnú spomienku, spieval mi ju kedysi chalan pod oknom, keď ma volal von, no nemalo to dlhé trvanie a zvyšok leta mi bolo táááááák smutno...(rok 1977)

Daj si na okno či balkón lampáš s kahančekmi 88 a viac dní svietiacimi a vždy budeš mať svetlo ako ja:)

My, Písmáci, by sme určite na návštevu prišli, keby sme boli pozvaní, chápem, že tam chceš Z, tak ju pozvi aj s jej chlpáčikom a niečo prichystaj aj preňho, sú všelijaké psie dobroty, skús to cez neho:)

Tak to ma mrzi, Slávku, ak tam citis tolko smutku, to som nechcela.. iba  som sa zamyslela nad tym, ze ani detstvo nie je prezite len v ruzovom opare, ma i svoje smutnejsie chvilky.  Hlavne, ze je to svetielko...prajem fajn nedelu

mačičku máme, už tretiu... prvú, murkovatú,  sme zachránili z ulice, zmestila sa do dlane, v tých časoch sa ešte nedalo zohnať mlieko pre mačiatka, tak som ho kŕmila každé dve hodiny sušeným mliekom ako pre bábätká...napriek kastrácii bola divoká najmä v noci, aj susedia by mohli rozprávať o jej nočnom "speve" a dupaní po parketách...zomrela v 14 ležiac pri mne na gauči, veterinár jej dával plané nádeje...druhá sa dožila 17, dlhosrstá trojfarebná, prítulná, nebyť agresívnej rakoviny - nádory na chrbátiku - mohla ešte žiť. No a teraz máme ďalšiu z ulice, čiernu, má  údajne 12 rokov, u nás je 4 roky, neskutočne prítulná...zvieratká nám skrášľujú svet, vďaka nim sme aj my vnímavejší, láskavejší, empatickejši...ďalšie svetielka v našich životoch

Tato mini utekla mé pozornosti, Hanko...

na balkóne  lampáš... kým svieti, som tu...

První co mi naskočilo bylo:

Zažni aspoň v jednom okne

Napriek všetkým tmám...

Pěkně jsi to. Třebaže z toho cítím asi tak tunu smutku no...

Nemusíš se omlouvat. Nemáš za co. To jen to tak na mě působí. Asi proto že už su dlouho sám a když příjdu domů tak mi nikdo neřekne ahoj. A pochopitelně se ani nesvítí. No a potom když rozsvítím já tak... Tak stejně není pro koho. Nikdo nepříjde. Ani ti pozvaní.